Balustráda

Sochy jsou dílem Karla Josefa Hiernleho, autora jihoněmecké sochařské školy a významného představitele českého vrcholného baroka. Zaměříme-li se na první dvě jmenované sochy, nelze opominout i význam obou zobrazených světců. Sv. Jan Nepomucký, který zemřel mučednickou smrtí na konci 14. století, je patrně jedním z nejznámějších českých patronů, kteří symbolizují české baroko. Právě on padl za oběť vrcholícímu sporu mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Postava Jana Nepomuckého se stala cílem mnoha spekulací, pramenící hlavně z dohadů o tom, že obraz světce je kombinací dvou žijících osob, jak je zachyceno v Hájkově Kronice české. Tyto nesrovnalosti byly ovšem vyvráceny významným piaristou a historikem G. Dobnerem, který byl jedním z největších kritiků Hájkova díla.

Druhá socha upoutává velmi dramatickým bojem sv. Prokopa s ďáblem. Legenda o tom, že Prokop zapřáhnul do pluhu ďábla, patří do časů, kdy poustevničil v sázavských lesích. Právě on je právem považován za otce benediktinského kláštera na Sázavě. Zobrazen je tak, jak je pro baroko typické - tedy s  biskupskými insigniemi.