Klášterní zahrada

Velká klášterní zahrada za hradebním příkopem podél severní strany kláštera byla založena za opata Tomáše Sartoria, snad v roce 1676, na pozemcích, které muselo město na základě tzv. Transakce jako trest za rebelii v roce 1618 postoupit klášteru. Založení nové velké zahrady pravděpodobně souviselo s dokončením první barokní přestavby kláštera po požáru v roce 1664. Zahrada měla od počátku dnešní rozsah, o jejím původním vzhledu se nedochovaly žádné zprávy. Ještě v 17. století byl její nerovný, k jihovýchodu se svažující terén upraven do teras a ohraničen zdí.

V 18. století byla zahrada, v souvislosti s vrcholně barokní přestavbou kláštera, nově upravena tak, aby odpovídala monumentální architektuře klášterního objektu. Tím, kdo určil její základní disposici, byl nepochybně architekt přestavby kláštera K. I. Dientzenhofer. Jako celek zahrada dostala v polovině 18. století podobu barokní francouzské okrasné zahrady s plochami stříhané zeleně, původně bez staveb a skulptur, v okrajových částech s užitkovou zelinářskou zahradou a štěpnicí. Ústřední parter byl geometricky členěn ornamentálními koberci z kombinací brodérií a ploch trávníku. Zadní části pak dominovaly aleje pergol, keřů a stromů stříhaných do stěn a tvarovaných loubí. Do klenby sestříhané habrové loubí s průhledem na pylon postavený na počest opata Jakuba Chmela v severovýchodním rohu bylo nejvýraznějším prvkem zadní části a existovalo ještě na začátku 20. století. Podobné bylo i v klášterní zahradě na Břevnově.

Od konce 19. století a v průběhu první poloviny 20. století zahrada postupně ztrácela svůj kulturní charakter. S postupujícím úpadkem nároků na estetické hodnoty se upouštělo od finančně náročného udržování ornamentálních ploch a stříhaných stromových alejí a keřů. Na konci 19. století již z původních tvarovaných stromů zůstaly jen poslední zbytky v horní části zahrady. Od 50. let 20. století byla zahrada využívána pro potřeby Charitního ústavu pro řeholnice. Řeholní sestry zde pěstovaly zeleninu a květiny pro svou potřebu. Některé hospodářské objekty byly využity k chovu králíků, slepic a prasat. Větší plochy byly obhospodařovány jako zemědělská půda a pěstovalo se na nich obilí a brambory.

V dobách existence benediktinského konventu ani v tzv. Charitním ústavu pro řeholnice nebyla zahrada veřejnosti běžně přístupná. V 80. letech, kdy klášterní zahradu převzalo město, byla obnovena část zřícených teras a schodišť a Muzeum Broumovska plánovalo zpřístupnění zahrady v rámci prohlídky kláštera, ale otevřít se ji podařilo až v současné době. V posledních letech byl upraven terén zahrady, byla vykácena velká část nevhodných stromů a keřů.

V roce 2014 prošla zahrada velkou revitalizací. Opraveny byly všechny její objekty, včetně funkčního historického kuželníku.