Prelatura

Samotné opatovo obydlí v broumovském klášteře bylo v prvním patře bloku dělícím I. a II. nádvoří, na které navazovaly slavnostní prostory, ve kterých opat přijímal návštěvy a setkával se  s pracovníky zodpovědnými za chod klášterního hospodářství.

Na tomto nádvoří se také nacházely byty zaměstnanců kláštera, kteří měli na starost klášterní hospodářství – lesy, rybníky, pivovar. Druhé nádvoří bývalo také místem, kde se o letních prázdninách konaly zpravidla nábožensky laděné divadelní hry. Tato tradice je ostatně živá dodnes, kdy se zde koná festival Malé letní divadlení, na kterém vystupují amatérské i profesionální soubory z celé republiky.

Současná podoba těchto prostor je výsledkem barokní přestavby z let 1727-1733, kterou si opat Otmar Zinke objednal u jedněch z nejslavnějších architektů své doby, otce Kryštofa a jeho syna Kiliána Ignáce Dientzenhoferových. Nádvoří prelatury je proto nádhernou ukázkou tzv. radikálního baroka, které je výsledkem stabilizace politicko-náboženských poměrů v zemi po skončení třicetileté války. Díky úspěšnému hospodaření kláštera došlo k nahromadění velkých finančních částek, které se spolu se společenskou situací staly hnacím motorem neobyčejných tvůrčích sil.

Radikální baroko klade důraz na optickou stránku díla, hmotu stavby pojímá až sochařským způsobem a upouští od klasických zákonitostí – příkladem jsou často oválné půdorysy staveb vycházející z elips a jejich průniků a typické zvlnění fasády a říms.